Jedinou doplňkovou barvou letošní Nejlepší komiksové knihy roku Bez vlasů kreslířky Štěpánky Jislové a autorky scénáře Terezy Drahoňovské je právě sladká růž. V provedení autorské dvojice, která zároveň založila Laydeez do comics (platformu podporující od roku 2016 ženy v domácím komiksu), se jedná především o záměr naplnit „holčičkovskou“ barvu novými významy. Jak už název napovídá o normativní krásu symbolizovanou bohatou kšticí tu zrovna nepůjde. Naopak v autobiografickém komiksu Drahoňovská vypráví o svém boji s autoimunním onemocněním, kvůli kterému přišla o všechny vlasy i další ochlupení na těle. Upřímně a zároveň se snahou pomoci dalším nemocným, zachycuje své postupné vyrovnávání se s alopecií, reakce okolí nebo způsoby léčby, které podstoupila, než se smířila s faktem, že vlasy jí už dost možná nikdy nenarostou. 

Album je vedle skvělé kresby a celkově profesionálního provedení v domácím prostředí nové hned ve třech ohledech, a to ve spojení originálního tématu otevírajícího komiks dalším čtenářům, autobiografického žánru a ženské perspektivy. Bez nadsázky se dá říct, že něco takového tady ještě nevyšlo. Podobně přelomová je ilustrovaná příručka grafičky Moniky Baudyšové Bezdětná, která se do nominací sice neprobojovala kvůli větší příbuznosti s ilustrací než komiksem, ale svým zbarvením a silným současným tématem pomohla ukotvit pojmenování pro současný trend komiksových autorek. V minulých ročnících ceny sice uspěly výrazné solitérky jako Lucie Lomová, Lela Geislerová nebo Toy_Box, nikdy ale nebylo možné mluvit o vlně.

Kalné vody nových příběhů

Nejvíce nominací si odnesla animátorka Kateřina Čupová, která loni dokončila svou první samostatnou knihu. A nejednalo se o nic menšího než komiksovou adaptaci k oslavě 100 let od napsání R.U.R., slavného dramatu Karla Čapka, jež světu dalo slovo robot. Více než 250 stran vyvedla autorka ručně v akvarelu a předvedla působivý mix svěží barevnosti a zajímavé karikaturní stylizace. Cenu ale získala (už podruhé) v kategorii Nejlepší krátký komiks, kde měla hned dvě nominace za posmutnělou melancholickou pohádku Pařez a nakonec oceněný příběh ze skautské antologie Odvaha je volba s názvem Druhý břeh.  Čupová se projevila coby originální a pracovitá autorka, která dokáže při zachování charakteristického stylu umně variovat různé stylizace.

Rozpoznatelným rukopisem vládne také Barbora Satranská, dvojnásobná vítězka kategorie Nejlepší studentský komiks. Její práce s nezvykle dlouhým názvem Hospodský, průvodčí, truhlář, cukrářka, farář, vizážista, řezník, restaurátor a sociální pracovnice vytvořená v ateliéru ilustrace a grafiky VŠUP v Praze by mohla být ozdobou lecjakého domácího nakladatelství. Satranská ráda loví v oceánu všednosti, ze kterého vytahuje drobné okamžiky, jež by jinak zmizely v hlubinách pomíjivosti. Na hrdiny a hrdinky svých črt povyšuje osoby, které máme tendenci pro jejich zdánlivou neatraktivnost přehlížet. V tomto ohledu je blízká publicistce Kláře Vlasákové, která společně s výtvarnicí Juliánou Chomovou, uvedla v závěru roku komiks Spiritistky. Ta obsadila do hlavních rolí dvojici přítelkyň středního věku spojených zájmem o ezoteriku. Zdá se, že hledání v neprobádaných vodách zanesených bahnem předsudků už dorazilo i do českého rybníčku.

Stále živý kult hrdinů Jaroslava Foglara je už pravidelnou inspirací pro současné autory — ostatně loni porota ocenila nový příběh O Červenáčkovi od Pavla Čecha a o rok dříve nominovala hned dva příběhy z antologie Rychlé Šípy a jejich úžasná nová dobrodružství. Letos si cenu za nejlepší scénář odnesl Džian Baban za Rváčov, komiks, který obrací pozornost k temným hrdinům Stínadel.  Baban společně s grafikem Richardem Fischerem vychází z městských legend, podle kterých se v šedivých 80. letech vontské hnutí zhmotnilo v pražských uličkách. Fiktivní příběh generační vzpoury frustrovaných teenagerů se zdá být už po prvním díle komiksem, který může s odkazem na stínadelskou poetiku oslovit také současnou generaci.

Zástupcem silně autorského alba, charakteristického pro poslední roky tuzemského komiksu, je Singl Jiřího Franty. Smysl pro drobnokresbu i působivé celky vnesl tentokrát do poměrně banálního příběhu o vztahu na jednu noc a odnesl si Muriel za nejlepší kresbu.

Domácímu komiksu už roky vládne historický žánr a jakkoliv je možné vznést proti této dominanci mnoho výhrad, nedá se popřít, že i v tomto žánru vznikají zajímavá díla. Jestliže to byl loni Článek II. Jiřího Šimáčka a Jána Lastomírského, letos se jim stalo završení trilogie Návrat Krále Šumavy podle scénáře Ondřeje Kavalíra a Vojtěcha Maška nakreslený talentovaným Karlem Osohou. Osobnosti moderní historie Československa a jejich osudy byly letos opět jistotou, na kterou nakladatelé v nejisté době sázeli. Kromě závěrečného dílu této trilogie, vyšla také čtenářsky úspěšná komiksová biografie Milady Horákové nebo Věry Čáslavské. 

Stále klesající prodeje tištěných médií nadále odsouvají strip, nejkratší komiksový žánr, na internet. Jednou z posledních výjimek je v tomto ohledu kocour Mourisson, který své dvacetiny v časopise ABC může oslavit právě soškou Muriel. Strip vyrostlý z internetového prostředí se letos poprvé objevil v nominacích na vítěze dětského komiksu. Knižní vydání Kačky a Mopse Kateřiny Perglové přesvědčilo porotu humorem a svěží zkratkou. Avšak cenu si nakonec odnesl trojnásobný matador nominací Petr Kopl, a to za třetí souborné vydání příběhů o čarodějnicích Morgavse a Morganě.

Kategorie překladu a překladového komiksu ilustruje výběr z toho nejlepšího, co loni ze zahraničních titulů v češtině vyšlo. Jsou to jak domácí vydání zcela nových komiksů jako Visa Transit Nicolase de Crécyho, tak splátky starých dluhů jako Tankerka Alana Martina a Jamieho Hewletta. Různorodost imaginace a perspektiv doplňují vítězný grafický román Jedno obyčejné léto sestřenic Mariko a Jilian Tamaki a originální slovní humor Divné planety ve výborném překladu Michaly Markové. Zrcadlo, které domácí scéně nabídka překladových titulů letos nastavila, potvrzuje, že čtenáři komiksů nejsou homogenní komunitou.

Covid v bublinách

Stále probíhající pandemie zasáhla i do komiksového byznysu, který se loni z trvalého 10% růstu přesunul do téměř 20% poklesu, jak potvrzují čísla shromážděná už tradičně českou databází Comics DB. A to první Comic-Con, který se odehrál v únoru v Praze, sliboval ještě jiná čísla. Největší propad ve srovnání s rokem 2019 nastal v květnu, kdy se obvykle koná veletrh Svět knihy spojený s uvedením nových titulů, namísto toho řešilo Česko stále první vlnu covidu-19 a hromadné akce byly nadále omezeny. Porota cen Muriel oceňuje, že i v takto složité situaci se organizátoři živých eventů nevzdali a buď akce v souladu se zpřísněnými opatřeními uskutečnili, jako festival Koma nebo přešly na virtuální platformy jako podzimní edice festivalů Frame Prague Comics Art Festival nebo Knihex. 

V digitálním kyberprostoru se musela nakonec konat také tradiční britská přehlídka The Lakes International Comic Art Festival, kde se tuzemský komiks v péči Českého literárního centra představil pěti online akcemi. Český komiks reflektovala zahraniční akademická sféra v prestižní edici Studies in European Comics and Graphic Novels, kde vyšel svazek Comics of the New Europe, v němž je mu věnován jeden ze čtyř oddílů.

Dvacetiny v této pohnuté době oslavila revue AARGH!, letos oceněna za přínos českému komiksu, která pravidelně přináší práce nadějných talentů i zavedených autorů. Za ty roky se stala platformou pro domácí komiks často určující a opakovaně je vyzdvihována i ve čtrnáctileté historii Ceny Muriel. Rovněž před dvaceti lety založili Jakub Němeček a Ivan Stable nakladatelství Mot a začali formovat homogenní domácí scénu českým překlady vybraných evropských komiksů i dávat příležitost začínajícím autorům. Teď nastal čas uvést je za jejich odvahu a nadšení do Síně slávy.

Letošní rok, je pro čtyři z pěti porotců — kritičku Kateřinu Čopjakovou, teoretika a historika komiksu Martina Foreta, komiksového autora Branka Jelinka a kritika a komiksového scenáristu Antonína Tesaře – třetím, a tedy posledním v porotě Ceny Muriel. Porotě (včetně setrvávající překladatelky Anny Křivánkové) je ctí, že se loučí ve chvíli, kdy je domácí scéna pestrá a bohatá na překladové tituly různých žánrů mainstreamu i alternativního komiksu, kdy se výrazně ozvaly autorky a zmnožily tak jeho hlas i výpovědi o světě a kdy se podařilo otevřít debatu o podobě sošky Muriel i samotného ceremoniálu. Komiks si prokazatelně vystavěl pevnou pozici nejen mezi fanoušky, ale i širším auditoriem, bylo by nasnadě, aby takovou našla i samotná Cena Muriel. Cestu má otevřenou.

Autor: Porota Ceny Muriel