(Cenu získává autor za samostatně publikované komiksové dílo.)
Komiksovou knihu Kateřiny Illnerové je radost vzít do rukou. Vazba, zvolený papír, vtipně zpracované předsádky a spousta dalších drobných detailů prozrazují, že autorka ani vydavatel nic neošidili a věnovali přípravě a tisku tohoto komiksu veškerou péči. Scénáři ani výtvarné stránce není co vytknout. Je to vpravdě rodinný komiks. Děti budou bavit vtipné nápady a fantazií prodchnuté obrázky. Dospělí čtenáři se zase mohou vrátit o mnoho let zpět a znovu se dívat na svět dětskýma očima.
Velkolepý komiksový román navazuje na předchozí autorovy komiksy
s titulním hrdinou Oskerem Edem. Vydává se na bezúčelnou cestu, ubytovává se v prapodivném hotelu, potuluje se podzemím… a přitom ho ohrožuje bezejmenná a beztvará bytost, která může být metaforou úzkosti, stejně jako strachu nebo beznaděje. Scénář dovedně buduje příběh, jenž je vlastně antipříběhem. Mistrovsky zvládnutá perokresba před námi rozvíjí příběh plný fantaskních scén, které čtenáře zasáhnou jak v monumentálních celostránkových výjevech, tak v drobných minimalistických detailech. Statisíce jemných čar až maniakálně precizní kresby vtáhnou čtenáře hluboko do hrdinova podvědomí a možná ještě dál.
Komiks Deratizátor vypráví formou postapokalyptického westernu klasickou legendu o Krysařovi. Doba, prostředí i technologie se stále mění, ale zlo, chamtivost a zvrhlost v lidech zůstává stejná. Akční komiks není snadný žánr, ale Danielu Tejnickému se povedl. Bojové scény i pomalejší pasáže zvládá autor s jistotou – a pomalu, ale jistě, vede čtenáře i hlavní postavu k finálnímu střetu se zlem.
(Cenu získává autor za kresbu komiksu.)
Předností kresby Kateřiny Illnerové je hravost, fantazie a jemná poetika.
Nápaditě a s lehkostí pracuje s kompozicí stránek a ve svém komiksu vytváří svět do kterého se zamilujete od první stránky. Zásadní je také bravurní práce s barvou. Každá kapitola má svou typickou barevnou atmosféru a zároveň je komiks barevně sladěný jako celek. V knize S láskou V. vytvořila autorka svět, ze kterého se vám nebude chtít vrátit zpět.
Branko Jelínek přidal další komiksovou cihlu do skutečně neskutečného světa Oskara Eda. I když spíše než o cihlu, se jedná o rozsáhlý mramorový kvádr, čítající okolo 350 stran. Mistrovsky zvládnutá perokresba před námi rozvíjí příběh plný fantaskních scén, které čtenáře zasáhnou jak v monumentálních celostránkových výjevech, tak v drobných minimalistických detailech. Statisíce jemných čar až maniakálně precizní kresby vtáhnou čtenáře hluboko do hrdinova podvědomí a možná ještě dál.
Daniel Tejnický dokáže ve své digitální kresbě skloubit realistickou přesnost s uvolněnou lehkostí skici. Dokonale zvládá anatomii postav, technické detaily vozidel, zbraní a strojů. Při práci s barvou adekvátně zvolil omezenou škálu odstínů, kterými světelně modeluje prostor a vytváří temnou postapokalyptickou atmosféru. Není u nás mnoho kreslířů, kteří zvládnou suverénně nakreslit stostránkový sci-fi komiks, ale Daniel Tejnický do tohoto elitního klubu nepochybně patří.
(Cenu získává autor za scénář komiksu.)
Autor provází svého titulního hrdinu bezútěšným světem nedůvěry, podezření a ztráty smyslu. Vyčleněný ze společnosti, pohybuje se situacemi s realistickými obrysy, ale fantaskním obsahem. Čtenář může odhadovat, jestli se to hrdinovi doopravdy děje, nebo se vše odehrává v jeho mozku. Vydává se na bezúčelnou cestu, ubytovává se v prapodivném hotelu, potuluje se podzemím… a přitom ho ohrožuje bezejmenná a beztvará bytost, která může být metaforou úzkosti, stejně
jako strachu nebo beznaděje. Scénář dovedně buduje příběh, jenž je vlastně antipříběhem. Hrdina se navzdory své rezignaci zaplétá do dalších a dalších proher. Scénář popisuje osamocení uprostřed lidí na spoustu způsobů. Jde o suverénní vyprávění, které dovedně pracuje s tím, že smysl příběhu je rozplývavý. Jedním z témat je sebevražda, jíž se nelze vymanit z cyklu bezútěšného dění. To vše je kořeněno jemným humorem. Groteskní prvky tu ale nevyvolávají smích, spíše tíseň.
Komiksový příběh pro děti v sobě spojuje současnost i historické dědictví Prahy. Hlavní dívčí hrdinka má schopnost vidět oživlé sochy z fasády jejího domu. A jejich prostřednictvím proniknout do světa pražských soch, které v noci ožívají, pohybují se – a čelí záhadnému nebezpečí. Kovové sochy se totiž postavily proti těm kamenným. Paralelně se odehrává realistický příběh sporu ve sdružení vlastníků jednotek, o podobě rekonstrukce jejich domu. I tady existují dva nesmiřitelné tábory, jako v případě soch. Hlavní hrdinka se svým lidským kamarádem a oživlým chrličem vytvoří neohrožené trio, které vstoupí do konfliktu soch. Scénář kombinuje humor, akci, étos a tajemství. Jeho dětští hrdinové jsou objeviteli historických tradic, včetně těch alchymistických. Nenápadně přitom přicházejí na to, jaká je role přátelství a solidarity. Scénář oživuje čtenářovu pozornost, protože nabízí novou perspektivu, jak se dívat na
sochy. A na svět kolem sebe.
Komiksový příběh na motivy skutečných událostí, doprovozený studií Pavla Kreisingera, se záslužně zabývá jednou z největších hromadných vražd v poválečném Československu – masakrem na Švédských šancích u Přerova. Scénář dovedně kombinuje historii se svéráznými názory party opileckých kamarádů, kteří vynikají sice ostrými, ale zjednodušenými či mylnými úsudky. Týkají se i poválečného odsunu. Jeden z nich se ovšem v komiksu k událostem na Švédských šancích připlete. Scénář zachycuje oběti masakru včetně jejich smíšeného etnického původu, nastiňuje jejich příběhy, umožňuje se s nimi ztotožnit. Popisuje mechanismus moci – propletenec sovětského vlivu, komunistických tlaků, ignorování práva a touhy po zásluhách. Utajenost rozhodovacích postupů je demonstrována začerňovaným textem v bublinách, případně vymazanými tvářemi. Komiks pracuje s temnou dynamikou tragédie, která se vůbec nemusela stát, až filmovým způsobem. Název je metaforický a zároveň přesný – „temné obilí“ rostlo nad hrobem povražděných. S komiksem plodně kontrastuje historická studie Pavla Kreisingera, která popisuje aktéry, kontury a kontext příběhu. Včetně upozornění na to, kde autoři komiksu využili autorské licence.
(Cenu získává autor za krátký komiks.)
Marek Berger: K. H. Wáchal, mág (in Aargh! 24)
blackmetalové estetiky. Ďábelská peleš vampýrů je navštívena osamělým
poutníkem, který si své zážitky nenechá pro sebe. Lehká ironie, obsažená
v archaizovaném jazyku, tak i ve zvolené dosti jedovaté barevné tónině, jde skvěle ruku v ruce s jistou mystickou cestou jak Váchala, tak Máchy. Digitální kresba Marka Bergera vede srozumitelný dialog s váchalovským dřevorytem, ve kterém si tradice velmi pěkně podává ruku s trochu nervní a lehce okultní náladou, která se dokáže zvrhnout v rudé a zlověstné peklo.
Co by se stalo, kdyby hoši z Rychlých šípů nastoupili k RAF a účastnili se bitvy o Británii? A na čí straně by bojovalo Bratrstvo kočičí pracky a Širokko? Hříčka, která se nebojí do rigidního světa Rychlých šípů pustit jazz, nadávky i lásku. Dvojice Šinkovský – Ticho 762 umí použít zlidovělé hlášky a zároveň najdeme v příběhu i mnoho variací na klasické „šípácké“ příběhy. Nechybí tu ale ani prostor pro čistou leteckou akci, která kontrastuje s každodenností specifické letky.
Komiksový příběh o rodině odbojářů z Beskyd podává pohled na druhou
světovou válku trochu jinak – vzpomínkou, pomocí dopisu někdejšímu
skrývanému ruskému výsadkáři Nikolajovi se Jaromíra Kočnarová vrací k
událostem, které zažívala jako malá. Osmiletá dívka se s dramatickou situací partyzánského odboje vypořádává po svém, trochu žije v zajetí pohádek a zároveň mnoho reálných věcí není ještě schopná pochopit. Střepy a fragmenty Podprockého kresby prosvětlují zimní náladu trochu až karkulkovské variace na bloudění, vzpomínání, společně se zralou schopností pojmenovat staré hříchy.
(Cenu získává autor za komiks pro děti.)
Zaslouženého knižního vydání se dočkala oceňovaná diplomová práce Kateřiny Illnerové, která čtenáře na první pohled zaujme jemnou kresbou a pastelovou barevností. Na každé stránce je patrná autorčina radost z neomezených možností obrazového vyprávění, nápaditá práce s panely dynamicky zprostředkovává drobná dobrodružství sdílená mezi vnučkou a babičkou. Pohlednice se zde stávají portály do vzdálených krajin, do nichž se babička doslova noří s každým lístkem, který jí vnučka ze svých cest do Bonsajového kraje zašle. Kniha je laskavým zobrazením vřelého mezigeneračního vztahu a díky svému zpracování má potenciál oslovit čtenáře napříč generacemi.
Zkušený kreslíř v souborném vydání dobrodružství Morgavsa & Morgana – Usebraný džin znovu potvrzuje svůj výjimečný vypravěčský talent a nominaci si zaslouží především pro neutuchající kreativitu, se kterou rozvíjí osudy oblíbených hrdinek. Porota vyzdvihuje promyšlenou kompozici do devíti kapitol, které fungují jako samostatné celky s originálními zápletkami, a zároveň přirozeně budují komplexní příběh celého sborníku. Zcela zásadním přínosem je autorova práce s českým jazykem, jeho hravost a odvaha při tvorbě novotvarů dodávají textu svěžest a jedinečnou dynamiku. Celé dílo je prostoupeno inteligentním humorem a nadhledem, přičemž v žádné kapitole nechybí nenucené poučení na závěr. Autor navíc s citem a srozumitelně otevírá i náročná
témata, jako jsou narození, smrt, láska či válka.
Stella se právě přestěhovala do města a není z toho nijak nadšená, to se ovšem změní po objevení kouzelných brýlových sklíček po dědečkovi, které odhalují svět oživlých soch a sousoší z pražských fasád a prostranství. Porota oceňuje originalitu příběhu s napínavou zápletkou. Celkový dojem dotváří lyrická ilustrace Tomáše Kopeckého. Jeho kresba s měkkou linií, zjednodušenými tvary a lehce karikaturními proporcemi pracuje s výrazným barevným kontrastem, který výborně podtrhuje atmosféru celého vyprávění. Útlá knížka plná nočních výprav za dobrodružstvím, kdy nejde o nic menšího než o záchranu místních
památek, sice nabízí rozuzlení hlavní záhady, ale řada otázek zůstává
nezodpovězených. Lze tak doufat, že velmi povedená Stella a strážci závoje se dočká pokračování
.
(Cenu získává vydavatel za překladové dílo.)
Šestnáct let od vydání první části jsme se dočkali v češtině masivního
kompletního vydání příběhu stejně masivního hlavního hrdiny Polzy, jehož
právě zatkla policie a snaží se z něj dostat doznání k vraždě. A Polza jim všechno rád poví. A když mluvíme o všem, myslíme tím opravdu všechno.
Začíná od Adama a čtenáře ani trochu nešetří. Epický a tragický příběh Polzy, tuláka z přesvědčení, na první pohled čisté naivní duše, tak trochu filozofa, tak trochu snílka, dostává o poznání brutálnější obrysy s tím, jak si uvědomuje, že první pohledy se mohou mýlit a vypravěč nemusí vždycky říkat pravdu ne proto, že by chtěl lhát, ale protože věří tomu, co říká. Výtvarně zcela strhující příběh Polzy, oběti i pachatele, nepatří k příjemnému čtení, ale dokáže zanechat hluboký dojem. Nakladatelství Argo patří obdiv za ochotu vydat takto obsáhlé dílo a překladateli Richardu Podanému za schopnost umně se vypořádat s obtížnými pasážemi.
Napínavý noirový příběh z jednoho německého sídliště, kde v rodině
vietnamských přistěhovalců spolu úplně normálně zápasí sourozenci Tam a Dennis, kde se Tamin spolužák Alex snaží najít svého tátu, kterého nikdy nepoznal, a sní při tom o kariéře filmové hvězdy, takové, jakou měla svého času jeho stará přítelkyně z blízké zahrádkářské kolonie, která tak trochu krade po samoobsluhách a táhne z ní alkohol. A pak se najednou u silnice objeví batoh a v něm useknutý prst, záhadná fotografie a Tamina adresa, a spolu s ní se u Tam objeví i Hoa Binh, která se už nesnaží jen dostat načerno z Vietnamu na Západ, aby pomohla své rodině, ale prchá před převaděčem. Nirvána je tady vypráví v černobílé kresbě nečernobílý příběh o přátelství, snech, touhách, těch obyčejných sídlištních i těch mnohem zásadnějších. A vypráví ho civilním, věrohodným způsobem bez zbytečného patosu nebo těžko uvěřitelného dramatu. Lví podíl na celkovém dojmu má také překlad Michaely Škultéty, která se postarala o to, aby mladí hrdinové mluvili tak, jak jim zobák narostl.
Rusty Brown má všechno, co od komiksového románu můžete chtít: fantastickou kresbu, skvělý příběh a silné postavy. Čtyři hlavní rámcové, volně propojené příběhy vznikaly v průběhu dvaceti let a přes všechny použité barvičky moc jásavé nejsou. Jenže to často nebývá ani život. A o něm je Rusty Brown především – o šikanovaném opláceném chlapečkovi, který utíká do superhrdinských fantazií, o nováčkovi ve škole, který má našlápnuto být stejně divný jako Rusty, o jeho starší sestře a jejím nesnesitelném spolužákovi, jehož životní příběh od kolébky do hrobu vám zanechá dost nepříjemnou pachuť na patře, která nezmizí ani s příběhem Rustyho otce, kdysi naivního optimisty. Jako hořkou tečku vám Ware naservíruje příběh Rustyho kolegyně, učitelky, která místo ve fantazijních vesmírných dálkách hledá lásku tady na zemi. Formát je místy ještě trýznivější než samotný děj, i pro člověka s dokonalým zrakem jsou
některé části takřka champollionovskou výzvou, brýle a lupu k ruce, tohohle čtení nebudete litovat. Haně Vaškové poklona za schopnost rozluštit a přeložit i ten sebemenší nápis.
(Cenu získává překladatel za překlad komiksového díla do češtiny.)
Anna Křivánková za překlad komiksu Bena Maura Huxley (Grada)
Na válkami zdecimované planetě, ve světě, kde živé bytosti splynuly s
technologií do těžko představitelné míry, najdou dva sběrači zdrojů robota z dávno zapomenutých časů. První díl potenciálně podstatně většího příběhu představuje základní historii a rysy vizuálně epicky ztvárněného světa zabydleného postavami z různých vrstev, z různých období i z různého materiálu. Anna Křivánková umně odlišuje jednotlivé postavy a propůjčuje jim vlastní hlas a spolu s ním i osobnost; vědci z dávných staletí koneckonců nemohou mluvit stejně jako robot odklizený v překupníkově skladu nebo AI naklonovaní a odchovaní bojovníci.
Monika by ráda zjistila, kdo byl její otec a proč ji její matka jako malou odložila u rodičů a už se nikdy neukázala. Zní to jako dojemný příběh o hledání sebe sama? Místo psychologické sondy s potenciálně šťastným koncem vás autor vezme na cestu po nostalgické i odvrácené straně divokých šedesátek a sedmdesátek, mezi vietnamskými veterány, hippies, radikálními kulty a mrtvými dědečky komunikujícími skrze rádio. Na některé otázky je totiž lepší neznat odpovědi. Martinu Svobodovi se skvěle podařilo převést všechny jazykové roviny, od buranů po mesiášské guruy.
Ve své nejnovější knize Liv Strömquistová opět servíruje typickou směs
humoru, společenské kritiky a filozofické reflexe. Autorka tentokrát zaměřila svou pozornost na konzumní šílenství spojené s wellness a neustálou snahou zlepšovat sebe i své prožitky jako obranu proti vědomí nevyhnutelného zániku. Certifikovaní i samozvaní koučové, influenceři a sociální sítě posilují hon za nejvyšší, dokonalou formou našeho já, jehož dosažení je zcela v našich rukou, stačí, když zaplatíme správnému člověku, který nás k němu dovede. Autorčina dvorní překladatelka Marie Voslářová se bez jediného zaškobrtnutí vypořádala se všemi polohami a nástrahami, které komiksová kniha přináší, od tiktokového slangu po Jacqua Lacana, od samotné Pýthie po Marii Forleo. Protože být trochu
smutný je normální.
(Cenu získává autor za školní ročníkovou či závěrečnou práci; míněny jsou veřejné či soukromé střední, vyšší odborné a vysoké výtvarné školy v ČR).
Temný příběh, ve kterém se mísí magie, urban fantasy i trochu romance.
Funkční komiks, ve kterém autor – na to, že se jedná o bakalářskou práci – zvládá velmi dobře stránkovou kompozici i široce rozmáchnutý děj. Příběh se odehrává na magické univerzitě ve středověce pojatém městě, na níž nastoupil vypravěč Ulrich, aby zde studoval umění a alchymii. Pomocí speciální medicíny se hrdina snaží proměnit svůj vzhled podle sochy, kterou zpracovává kameník Julián, kterému se chce Ulrich zalíbit. Posedlost ve změně vede ke katastrofě a Ulrich musí opustit město a univerzitu. Otevřený konec a sebevědomé vyprávění, stejně jako pochyby a jisté sobecké jednání hlavních postav ukazují na promyšlenou a do budoucna pravděpodobně rozšiřovanou komiksovou práci.
Bakalářská práce Rubyi Jestřábové se snaží pojmenovat – trochu terapeuticky – strach z konečnosti lidského života, z vlastní smrtelnosti a z bolesti. Nemocná hrdinka Josefína se vydává na cestu, na které by pochopila a našla smysl života. Pomocí přírody a soužití s ní niterně hledá podobnosti, v křehkosti padajícího listí i v zapomínání, ale i v dialogu s mrtvými (a nakonec i se smrtí) dovede přijmout tichou a nepatetickou zprávu o zániku jako o přirozeném koloběhu, kterého se účastní všichni.